Je jí 24 let, měří 171 centimetrů, narodila se ve Vrchlabí a získala zlato ve snowboardcrossu na olympiádě v Soči v roce 2014. Nyní míří na další olympiádu, tentokrát do Jižní Korey. Ano, řeč je o nejrychlejší holce planety Evě Samkové.

 

V České republice ses stala tváří norské značky Kari Traa. Čím tě tenhle mladý a progresivní brand oslovil?

Sjela jsem si značku Kari Traa na internetu a hrozně se mi zalíbily všechny ty různý styly, jak mají oblečení hodně barevný a krásný. Zároveň mne oslovila jejich kampaň. Nejsou v ní jen vyhublé modelky, což já taky nejsem. Je to zdravý přístup k tomu, že mají sportovat všechny holky, že všechny holky by měly mít možnost nosit super oblečení. Líbí se mi, že Kari Traa razí myšlenku, že všechny holky jsou pěkný a přitom jsme každá jiná. A to mě baví.

 

Jaké kousky od Kari Traa ti nejvíc sedí?

Jsem nadšená z terma, protože ho využiju maximálně, jezdím ve 100% merinu. Zároveň je to hezký, jsou na tom hrozně hezký vzory. Potom nová kolekce legín a triček. Dokonale mi sedí. Jsem dvakrát denně na tréninku, takže i ty využiju úplně na maximum. A pak jsem strašně nadšená z podprsenek. Vždycky jsem s tím měla velký problém. Hrozně dlouho jsem hledala podprsenku, ve které mohu běhat, teda vůbec sportovat. A to teďka konečně mám. Konečně mne při tréninku nic neomezuje.

Už si měla možnost vyzkoušet oblečení Kari Traa na snowboardu, jak se v něm jezdí?

Bohužel mi na letišti ukradli moji oblíbenou bundu, ale měla jsem samozřejmě možnost jezdit v těch věcech celou sezónu. Střih je super, sedí mi i přes chrániče, které na sobě musím mít. Nedávno jsme trávili někde na kopci asi čtyři hodiny v brutálním dešti a já i přesto byla naprosto suchá, takže jsem naprosto spokojená. Mám plno zkušeností s různejma zimníma bundama a kalhotama a musím říct, že Kari Traa je super.

 

Jak vůbec probíhala letní příprava na nadcházející sezónu? Bylo v tom tvé zatím nejdelší soustředění a dokonce už i nějaké závody…

Měla jsem dlouhé soustředění na přelomu srpna a září, byla jsem sedm týdnů pryč. Cestovala jsem ze Zélandu do Čile a Argentiny. V Argentině jsme ho zakončili závodama, dvěma svěťákama, které se mi i poměrně povedly. Přitom jsme byli v krásném prostředí. Takže ideální průběh…

 

Český olympijský výbor si na vás připravil testování aklimatizace, jak dopadlo? Zvládali jste dálkové přesuny a posuny času v pohodě?

Já mohu mluvit jen z pocitů a vlastní zkušenosti, protože se výsledky pořád zpracovávají. Ale na přesun na Zéland, což je velká dálka s posunem asi 10 hodin, jsem to zvládla poměrně dobře. Hned první den jsme začali jezdit. Neměli jsme žádnou pauzu. Ta byla až na konci dvanácti dnů na Zélandu. Nosili jsme při tréninku takový oranžový brýle. Ze začátku to bylo docela vtipný. Ze Zélandu do Čile a do Argentiny už to nebyl takový posun a už jsme byli zvyklí. Já byla úplně v pohodě, mohla jsem hned trénovat. Byli jsme trochu unavení, ale protože jsme spali ve třech tisících nad mořem. I tak jsme to zvládli dobře.

 

Co tě čeká teď? Další závody jsou až v prosinci…

Důležitá část před sezónou je podzimní příprava. Je dost náročná, protože znamená hodně přesunů z ledovce do Čech a naopak. Je tam hodně těžkejch tréninků. Ale já se cítím dobře. Měli jsme v rámci přípravy evropské poháry a pak v prosinci už tři závody svěťáku.

 

Jak vlastně vypadá tvůj běžný den?

Pokud jsem v Praze, vstávám ráno mezi sedmou osmou a jdu na trénink, buď do posilovny, nebo na atletiku. Pak mám ještě odpolední fázi – vytrvalost. No a mezi tím, pokud mám čas, se snažím zařídit nějaké resty, které jsem nestihla. A samozřejmě si taky musím zajít na kafe. Pokud mám hodně času, tak se snažím zajet za Pepinem, za mým koněm, a strávit s ním trochu času. Pokud jsem na ledovci, tak je to úplně jednoduché. Ráno jdeme na kopec a jezdíme do jedné nebo dvou hodin. Pak jedeme zpátky, dáme rychlý odpočinek a máme ještě odpolední trénink. Večer analyzujeme videa z tréninku. No, a já si ještě většinou vařím a večer se snažím mít pohodu, tak si čtu.

Jak se ti ježdění a tréninky daří spojit se školou?

Tuhle sezónu to není úplně ideální. Musela jsem přerušit studium. Ale samozřejmě po olympiádě mám v plánu se vrátit do školy a dostudovat ji. Jinak ale prvák šel poměrně dobře, zvládla jsem být na všech hodinách, protože jsem na dálkovém studiu, ale druhák už jsem vůbec nezvládla.

 

Těšíš se do Korey? Byla si tam někdy dříve? Budeš mít vůbec čas vidět víc, než jen olympijskou vesnici a svah?

Těším se tam, samozřejmě. Byla jsem v Korey před dvěma lety, kdy jsme měli testovací závod na dost podobné trati, která bude na olympiádě. Doufám, že budeme mít čas, protože když jsme tam byli před těma dvěma roky, tak jsme ho vůbec neměli. Teď by to mělo být trochu volnější, takže plánujeme i nějaký výlet. V rámci možností bych vyzkoušela i místní kuchyni a mrkla se do nějaké vesničky.

 

Všichni znají tvůj namalovaný knírek, který se postupem času stal i tvým logem. Ale jak vlastně vznikl a proč?

To už je dávná historka. Vznikl na mistrovství světa v roce 2011, mém prvním. Vsadily jsme se s jedním kamarádem, polským závodníkem, že když on si nechá narůst knírek, tak já si ho namaluju. Namalovala jsem si ho a byla jsem pátá v závodě. To byl můj nejlepší výsledek a do dnes je. Trochu mi ten knírek přinesl štěstí. Hlavně to ale bylo vtipný, takže se tím dál bavíme a ještě mne lidé díky tomu poznají.

 

Když už jsme u těch symbolů, máš na snowboardu ovci a na helmě vlky…

Na olympijském snowboardu jsem měla ovečku, protože se jmenoval „Jenom ovič“ a pak mi tam trenér na tajno dopsal „Jenom ovečka“. Tak jsem si tam dokreslila ovečku. Vlci jsou moje srdeční záležitost. Budu je tam mít i teď. Mám k nim blízko, jsou mi sympatický a mám pocit, že mě chráněj, když je na té helmě mám.

 

A co koně? Jezdíš hodně?

Teď bohužel ne. Obzvlášť, když jsem byla sedm týdnů na soustředěnbí. Pepina jsem neviděla hodně dlouho. Asi dva měsíce. Ale chystám se za ním vyrazit. Tak se těším, že ho uvidím. A taky mám psa, který se mnou jezdí na koni.

Pracuješ hodně se sociálními sítěmi, máš speciální profil na facebooku pro média. Kde všude tě můžou fanoušci najít?

Můžou mne určitě najít na Facebooku, kde jsem jako Eva Samková a je tam i taková ta modrá fajfka, jako že je to oficiální profil. A na Instagramu jako Eva_Samková. Předtím jsem tam byla jako Samčízant a to jsem změnila, ale když ho zadáš, tak mě to najde. Pak jsem ještě na Twitteru, taky jako Eva Samková a taky s nějakou tou fajfkou, že je to oficiální profil. A jsem i na webu – evasamoková.cz.

 

Na facebooku byly pod tvým jménem dva profily, jak to s tím fejkovým vlastně dopadlo? Potýkáš se s tím často, že se někdo veze na tvém jméně bez tvého vědomí?

Občas tam nějaký jsou, ale je samozřejmě těžké s tím bojovat. Je to možné nahlásit a Facebook to přezkoumá, ale moc nevím, jak to funguje. Myslím si, že už je to vyřešené a už je jen ten můj a pokud jsou, tak to je něco jako „Eva Samková Fans“, kde se oficiálně prezentují jako fanouškovská stránka. Pokud ale nejde o fanouškya, samozřejmě to není příjemný, protože tam bývají staré fotky a píší se věci, které bych já nikdy nenapsala. Ale člověk se tím nesmí moc zabývat, protože není v jeho možnostech to nějak zásadně ovlivnit.

 

Jako skoro neznámá holka, která se stala ze dne na den hvězdou, narážím samozřejmě na olympiádu, si musela projít očistcem. Média, sponzoři, trenéři, kamarádi, veřejnost, všichni na tebe museli nějak tlačit, jak si to zvládala?

Před olympiádou v Soči na mně nikdo netlačil, protože jsem byla neznámá, po olympiádě to proběhlo. Ale zpětně to beru jako dobrou zkušenost, potkala jsem hodně zajímavejch lidí, kteří se postupem času stali mejma kamarádama. A jsem za to vděčná. Samozřejmě ten první moment byl složitej, obzvlášť pro mě. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, co by se stalo, kdybych vyhrála. Bylo to zvláštní, ale je to další skvělá zkušenost do života. Naučila jsem se fungovat v nepříjemných situacích a komunikovat s lidma. Takže to teď beru, samozřejmě, pozitivně.

 

Nejrychlejší holka vesmíru, jak to máš s ostatními sporty, mimo snowboardcross. Jsi vidět hodně na longboardu, ale dáváš i klasický skate? Rampu, olíčko… Chodíš taky do fitka nebo běhat?

Do posilovny a běhat chodím, to je v rámci přípravy. Na longboardu jezdím dost, mám ho víceméně furt v kufru, když někde cestuju, abych se mohla projet. Na skatu jsem trochu jezdila, mám skate, zkoušela jsem si olíčko, ale moc to neumím, umím se houpat v minirampě, ale to je tak všechno. Klasickej skate je podle mne těžkej sport, kterej já zatím moc nezvládám. Mám ráda všechny možné sporty, baví mne chodit po kopcích, zkoušela jsem wakeskate, wakeboard, surf mám ráda…

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.